« Úvod | Značně kritický pohled... »

O tom, jak moc ničí lidé přírodu

Na severní polokouli Země se právě odvíjí z pohledu bytostného světa nejnádhernější období v celém roce. Přírodní svět, posílen novým přílivem sil, rozvinul se v celé své kráse, povznesen tvůrčí prací bytostných služebníků. První dozrávající plody střídají se se zasněností kvetoucích lučních a lesních bylin, v nichž nevyvíjí se přitom jen semena budoucích rostlin. Přestože největší část lidí na Zemi o tom nic neví, mnohé z těchto květů na své jemnější úrovni poskytují místo také pro zformování nádherných elfů pro jejich zrození ke službě ve hmotnostech.

Elfí děti přicházejí na tuto Zemi ke splnění svého úkolu – pečování o svět rostlin. Člověk, který by měl otevřený zrak pro vnímání bytostného světa, mohl by tak právě nyní v tomto čase spatřovat na místech, kam přicházejí malí elfové, ve své zárodečné formě podobní velmi blízce vzhledu lidských dětí, dění, srovnatelné s obrazy pohádkového druhu.

Ano, to vše je možné vnímat právě v tyto dny, kdy svatá síla ve Stvoření proměnila se v prolínání úrovněmi do látky, z níž čerpají posilu pro své tvoření všechny bytostné síly vesmíru.

Avšak ten, kdo smí vnímat, či dokonce je mu umožněno vidět svět bytostných služebníků, ten také může nyní v současnosti pozorovat, jak míst, umožňujících přicházení nových elfích služebníků, je stále méně a méně.

Důvodem tohoto ubývání míst, kam přicházejí ke zrození do hmotností elfí děti, je člověk se svou rušivou přítomností v přírodě. Vyzařování, provázející většinu dnešních lidí, je natolik vytržené ze souběhu světa přírody, že se dá hovořit více méně o automatickém ději ústupu všech elfů, vyvolaném vždy, když člověk vstoupí se svojí myšlenkovou činností do přírody.

Svým naladěním, které je směřováno sebestředně, s otupělostí citového vnímání, dnešní lidé způsobují v přírodním světě téměř vždy důvod k poplachu a ústupu všech živých bytostí. Lze hovořit o výjimkách lidí, jichž je opravdu jen nemnoho, kteří nezpůsobují poplach svým vstupem do míst, která obecně nazýváme volnou přírodou.

Před člověkem v přírodě prchá dnes vše, co může se pohybovat. Zvířata, hmyz, všechny bytosti nesvázané pevně s konkrétním místem!

Teprve když člověk opět odejde z přírody, vše živé se s ostychem a opatrností navrací. Avšak to jen tehdy, pokud činnost člověka v přírodě nezpůsobí trvalé změny, které pak na dlouhou dobu, v horších případech pak navždy, nezpůsobí nemožnost znovuobnovení takového vyzařování, které poskytuje ochranu pro přirozený život a práci přírodního světa.

Ústup bytostných sil, především pak elfů květin z míst v přírodě, kde ještě před desetiletími bylo možné v tuto dobu, v ranních a podvečerních hodinách, pozorovat nádherné roje jemného tančení těchto bytostí, tento ústup je více než hrozivý. Tento ústup se mimo jiné projevuje následně vždy chřadnutím všeho života rostlin a v krátké době mizením celých zástupů živých tvorů přírody – brouků, motýlů i drobných zvířat, zejména drobných ptáků, kteří nacházejí potřebné bezpečí pro své nocování právě v těch keřích, jež slouží současně za výchozí místo působení elfů. Keř, v němž sídlí jako ve svém domově elf, je vždy velikým zdrojem pohybu a výskytu mnohých živočichů. To proto, že vyzařování elfí přítomnosti umožňuje vytvořit větší ochranu, jež právě potřebují drobná zvířata a hmyz.

Tak právě úbytek nádherných druhů motýlů, jenž je v posledních desetiletích velmi výrazným nejen v Evropě, ale bez výjimky úplně na celém světě, tento úbytek je úzce propojeným s ústupem květinových elfů z míst, která jsou nějakým rušivým způsobem dotčena přítomností lidí, nebo dokonce jsou na takových místech rozrušena aktivní lidskou činností – těžební činností, stavebními pracemi a mnoha jinými způsoby, jimiž člověk zasahuje do přírodního světa.

Jen pozorujme více viditelný svět přírody! Mnoho, velmi mnoho, co se děje nyní navenek, co je stále více viditelné v přírodě, napoví nám o současném utrpení malých bytostných služebníků, kteří jsou pro naše pozemské oči neviditelnými.

Je to více než varující!

Na Zemi je stále méně míst, kam mohou přicházet další generace elfích služebníků!

Jejich stále menší počet musí tak obstarávat mnoho rostlin z jednoho místa, které ještě umožňuje dlouhodobější přebývání. Výsledkem toho je chřadnutí přírody jako celku. Rostliny méně kvetou, méně odolávají jiným, agresivnějším druhům, které však zároveň v moudrém vývoji v přírodě můžeme nazvat druhy přemosťujícími, náhradními.

Původní rostliny mizí ze svých stanovišť. Ztrácí na své léčivé síle a pod vlivem rušivého vyzařování lidského druhu ztrácí se tak celé lokality, v nichž ještě před nedávnou dobou nacházela se vhodná místa pro příchod nových elfích dětí. Jedna za druhou mizí louky, pastviny, lesní palouky, tedy právě ta místa, která si ještě do určité doby udržovala záření potřebné pro probouzení se elfích dětí.

Malí bytostní stahují se pryč od lidí, prchají od našeho světa disharmonie a nepěknosti.

Takový je dnešní stav na Zemi!

Jak velmi bychom přitom směli poznávat moudrosti a krásy, kdybychom dokázali chodit přírodou s vnímáním naladěným na nádherný souzvuk činnosti světa malých bytostných, zejména pak na svět elfů, pečujících o kvetoucí rostliny.

Zcela nicotným, mdlým a zahanbujícím jevil by se nám pak náš vlastní svět, který považujeme za tolik různorodý a pestrý.

Ve skutečnosti je tento náš lidský svět, o kterém se domníváme, že překypuje barevností a tvary toho nejzajímavějšího druhu, jen místem neharmonického přebíjení se tisíců ztřeštěných forem navzájem. Jsme obklopeni přeplácaností, hraničící až s bláznovstvím, a přesto se bijeme v prsa, jak barevný a pro vše ostatní nesrovnatelně kvalitnější žijeme život.

Kdybychom však směli vidět jen jednou svět elfů, svět jejich činorodosti a radostného tvoření, tu jen během několika chvil museli bychom nahlédnout, jak hloupé je naše úsilí změnit svět k obrazu našich představ, které jsou ve skutečnosti jen představami zrozenými z vybičovaných snah o sebeuplatnění jedince.

Spolupráce je pro člověka něčím, co stojí až za jeho vlastním chtěním. Bytostní služebníci spolupracují spolu navzájem tak, že právě ve spolupráci s ostatními nacházejí plnocennost své individuality. Žel, člověk něco takového nezná.

Působení dnešního člověka na Zemi stojí proti všemu ostatnímu životu v díle Stvoření!

Duchovní stav k 7.7.2010 není dobrým, neboť spolu s poznáním a věděním o skutečném smyslu jejich života zde na Zemi chybí miliardám lidí pokora a úcta před světem přírody, a o to méně ještě před světem nádherných bytostných služebníků, které považujeme dnes již jen za bytosti z pohádek, tedy za bytosti vymyšlené, dobré tak pro děti.

Jak velmi se mýlíme!

Ó, jak velmi se mýlíme!

Jak velmi, to se nám již brzy ukáže, až se ve hmotnostech projeví síly velkých bytostných služebníků v přírodě, kteří nyní bezodkladně sledují naplnění Vůle Pravěčného Boha!

http://ao-institut.cz/


18.07.2010 17:44:27 | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se