« Úvod | Pozor! Jazyková zdatno... »

Nepoznané tajemství pravé podstaty Stvořitele


Pokud máme říct něco, co se bude tím nejzásadnějším způsobem dotýkat poznání samotné podstaty Stvořitele, je se potřeba nutně zmínit o jeho Trojjedinosti.

Trojjedinost Páně všech světů je ve své pravé podstatě čímsi, co nám navždy zůstane nepochopitelné, protože Nejvyšší ve své Trojjedinosti stojí vysoko nad stvořením, kam ve své chápavosti není schopno dosáhnout vědomí žádného tvora, žijícího uvnitř stvoření.

Ale přece jen můžeme trojjedinost Páně alespoň do určité míry chápat a porozumět jí. Samozřejmě, pouze zprostředkovaně, čili ve formě, jakou se promítá dolů do stvoření. Čili ve formě, v jaké je vyzařována shora, od Stvořitele dolů, do stvoření.

Trojjedinost Páně se promítá do stvoření prostřednictvím tří základních principů. Prostřednictvím tří pilířů, na kterých celé stvoření stojí. Jsou jimi Láska, Spravedlnost a Čistota!

Jde o tři principy, působící jako jeden, protože v každém jednotlivém z nich jsou organicky přítomny další dva. Znamená to tedy, že v Lásce je zároveň přítomna Spravedlnost a Čistota. V Spravedlnosti je přítomna Láska a Čistota. No a v Čistotě je přítomna Láska a Spravedlnost.

A abychom tento odraz Trojjedinosti Nejvyššího, projevující se ve stvoření lépe pochopili, řekněme si něco více o každém z jeho jednotlivých principů zvlášť.

A začněme Láskou. Láska je v křesťanství vnímána jako něco samojediné. Jako něco dominantní, vyjádřeno slovy: Bůh je Láska.

Vnímání Stvořitele dominantně jen jako Lásky však dělá křesťanství ochuzeným, protože na základě vyzařování Trojjedinosti Páně do stvoření je jeho Láska pevně propojená se Spravedlností a Čistotou. Je s nimi tak pevně spojena, že vzájemně tvoří nerozdílnou jednotu.

Pokud ale Láska není vnímána tímto způsobem, jde žel o lásku falešnou, zkreslenou a nepravou. Abychom si to celé lépe objasnili, uveďme konkrétní příklad. Třeba výchovu dětí. Kromě nezbytné lásky musí být při ní ve stejné míře činným také princip spravedlnosti.

V této souvislosti si vzpomínám na slova jednoho staršího pána, reagujícího na stávající systém výchovy dětí. Reagujícího na to, že se jim téměř vše dovoluje a že třeba při konfliktním chování dítěte ve škole, rodiče vystupují proti učiteli namísto toho, aby si udělali pořádek se svým dítětem, které se neumí chovat.

Onen starý pán řekl asi tolik: "Mě můj otec bil. Ale ne proto, že by mě neměl rád. Naopak, právě proto, že mě měl rád a chtěl ze mě něco mít". Pokud bychom tato slova starého pána měli parafrázovat v rámci našeho tématu o Trojjedinosti, zněla by asi takto: "Otec mě měl rád (hodnota lásky), a proto na mně ručně uplatňoval hodnotu spravedlnosti, aby ze mě vyrostl hodnotný člověk."

Není samozřejmě mým záměrem přesvědčovat rodiče, aby své děti bili, ale rozhodně je jich potřebné nabádat k tomu, aby při své výchově mnohem razantněji zohledňovali také princip spravedlnosti. Ten musí z jejich láskou tvořit jednotu, pokud chtějí své děti správně vychovat.

Tolik k principu Lásky a nyní se blíže podívejme na princip Spravedlnosti. Snad nejzřetelnějším svědectvím fungování principu spravedlnosti ve stvoření jsou nemoci, ale v konečném důsledku také mnohé jiné tragédie a neštěstí.

Při chorobách to například funguje tak, že pokud člověk, zejména vnitřně, dlouhodobě vybočuje ze standardů harmonie, stanovené zákony univerza na lidskou bytost, jeho vnitřní odklon od této harmonie se nakonec somatizuje a zhmotňuje do vnější podoby nějaké konkrétní nemoci.

Úkolem každé nemoci je v první řadě zastavit člověka v jeho nesprávném myšlení a stylu života. Každá nemoc, a pokud je vážná o to víc, nás tedy většinou vždy zastaví v našem zaběhlém stylu života a donutí nás zamyslet se. Zamyslet se nad sebou samými, nad životem jako takovým a nad jeho hodnotami. No a zadruhé je nám schopna ukázat, pokud zkoumáme její duchovní příčiny, čím konkrétně se odkláníme od harmonie, požadované univerzem od člověka. Nemoc nám to umožní poznat, a na základě poznání její duchovní příčiny jsme potom schopni zapracovat na jejím odstranění.

Pokud si opět připomeneme slova onoho starého pána, který říkal, že ho jeho otec bil, tak platí také v tomto případě. Také choroby a jiná neštěstí jsou údery, které dostáváme.

Ale pozor! Nebije nás nimi Stvořitel! Údery choroby a osudu jsou pouze nezbytnými a zákonitými důsledky našeho vlastního, předchozího nesprávného jednání. Údery choroby a osudu se bijeme my sami a dostáváme je proto, abychom se zastavili a vzpamatovali. Abychom pochopili, kde děláme chyby a snažili se je napravit.

V chorobách a jiných osudových neštěstích je tedy jasně patrný nekompromisní princip vyšší Spravedlnosti, a ta na nás dopadá v odvetných úderech zákona zpětného působení.

Avšak v těchto odvetných úderech osudu je zároveň jasně patrný také princip Lásky, která nechce, abychom ztratili celé své bytí a skončili v duchovním zatracení, ale která nás, byť za cenu choroby a úderů osudu, chce zastavit v našem nesprávném směrování a přivést na pravou cestu.

Na základě tohoto všeho můžeme jasně vidět, jak jsou principy lásky a spravedlnosti vzájemně hluboce a neoddělitelně propojeny. A v takovémto hlubokém vzájemném propojení se je proto máme snažit uplatňovat také v našem každodenním životě.

A teď si něco řekněme o Čistotě. O Čistotě neposkvrněné, křišťálově chladivé a čiré. O Čistotě, která je matkou všech ctností, protože právě z ní, jako ze základní platformy bytí, vyrůstají jako první dvě vzácné květiny. Květ Lásky a květ Spravedlnosti. A samozřejmě, kromě nich také všechny ostatní, vysoké a vznešené ctnosti.

Pochopení hlubokého propojení Trojjedinosti Čistoty, Lásky a Spravedlnosti si můžeme přiblížit také na základě toho, že poznání principu Spravedlnosti bylo lidem darováno ve Starém Zákoně. Poznání principu Lásky nám bylo darováno v Novém Zákoně. No a poznání, a jakoby konečné zastřešení celé Trojjedinosti můžeme najít ve významném, duchovně filozofickém díle "Ve Světle Pravdy", které hned ve svém úvodu klade důraz především na Čistou. To se ve vztahu k lidem promítá do slov: "Udržujte krb svých myšlenek čistý! Neboť jedině tím založíte mír a budete šťastní!"

Znamená to tedy, že každý člověk, který se vědomě snaží o zachovávání čistoty a ušlechtilosti svého vnitřního života, se dostává do souladu s univerzálním principem Čistoty, proudící do stvoření z vyzařování Trojjedinosti Nejvyššího. A čistota nitra takto vědomě se snažícího člověka pak automaticky přinese své první nádherné plody v podobě lásky a spravedlnosti. A nakonec také v podobě všech ostatních, ušlechtilých, vznešených a vysokých ctností.

V křesťanských chrámech je možno často vidět symbolické vyjádření Trojjedinosti Páně v podobě trojúhelníku. Z něj vycházejí paprsky a uvnitř něj se nachází oko.

Spodní dva úhly tohoto trojúhelníku symbolizují princip Lásky a princip Spravedlnosti. No a jeho horní úhel symbolizuje princip Čistoty, který to vše zastřešuje. Princip Čistoty, jako vrchol všeho a jako výchozí bod celého bytí. A tento princip Čistoty má najít odraz v každém z nás v podobě naší vážné snahy o zachovávání čistoty svého vnitřního života. Svého cítění a myšlení, protože z nich automaticky vyvstává všechno ostatní. Slovní projev i vnější a viditelné činy, které jsou odrazem našeho čistého nitra.

Neboť dobrý strom přináší dobré ovoce a špatný strom zlé ovoce. Dobrý strom je náš čistý a ušlechtilý vnitřní život, který přináší své dobré ovoce v podobě našeho dobrého, spravedlivého a laskavého jednání. Špatný strom je náš nečistý a neušlechtilý vnitřní život, který přináší své špatné ovoce v podobě našeho nedobrého, nespravedlivého a nelaskavého jednání. Přijde však čas, kdy budou všechny špatné stromy pokáceny a spáleny v ohni, aby už více nemohly přinášet své špatné ovoce, a aby ve stvoření zavládla už jen křišťálově čirá Čistota.

Na závěr si tedy stručně shrňme znalost o Trojjedinosti Nejvyššího, transformovanou do stvoření v podobě nedílné jednoty principů Lásky, Spravedlnosti a Čistoty.

Každý člověk, který žije ve stvoření a chce kráčet k Nejvyššímu, se k němu může blížit jedině prostřednictvím rozvoje tří nejelementárnějších ctností. A to ctnosti Lásky, ctnosti Spravedlnosti a ctnosti Čistoty. A tyto tři ctnosti v něm musí dosáhnout vzájemné jednoty.

Neboť láska bez čistoty je vždy jen různá míra nemravnosti a zvrhlosti. A láska bez spravedlnosti je slabošská, změkčila a nasládlá.

Spravedlnost bez lásky je zase krutá, tvrdá a bezohledná. A spravedlnost bez čistoty je jen iluzí spravedlnosti. Je jen karikaturou spravedlnosti.

A čistota, pravá a skutečná je jen taková, ze které zcela organicky a přirozeně vyrůstají všechny ctnosti. Neboť čistota je matkou ctností! Prvními je láska a spravedlnost, a po nich následují všechny ostatní.

V minulosti si mnohé církve myslely, že jedině ony mají pravou víru. A mnohé si to myslí dodnes. V takovémto názoru se však skrývá malost, protože ve skutečném bytí, a nakonec také před branami království nebeského, není vůbec rozhodující, zda je někdo katolíkem, evangelíkem, buddhistem, muslimem, nebo někým jiným. Ve skutečnosti je rozhodující pouze míra naší spravedlnosti, lásky a čistoty, kterou neseme ve svém nitru, ve svých srdcích a ve svých duších. Ve skutečnosti je rozhodující pouze míra lásky, spravedlnosti a čistoty, kterou jsme byli schopni reálně prokázat ve vztahu k našim bližním. Jedině toto je rozhodující a všechno ostatní je nepodstatné a podružné. Jedině na tomto základě proto třeba žít, myslet, cítit a jednat, protože jedině toto je základ pravý a pevný, který odolá, zatímco vše ostatní se musí zhroutit.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
17.02.2020 18:22:18 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se