« Úvod | Odhalení tajemství pra... »

Každý z nás je svrchovaným vládcem dvou říší


Aniž bychom si to vůbec uvědomovali, je každý z lidí neomezeným vládcem ve dvou obrovských říších. A to v říši svých vlastních, živých citových forem, a zároveň v říši svých vlastních myšlenkových forem.

Když se vám to zdá málo a když se vám to zdá zanedbatelné, nadsazené, ba až směšné, velmi se mýlíte!

Pokud totiž v této chvíli, jako bytosti hmotného světa vládneme v těchto jemnějších a subtilních říších jako neomezení králové a děláme si v nich prakticky co chceme, naší smrtí, čili našim odchodem z fyzického světa se vše radikálně změní. Své tělo totiž zanecháme tady na zemi a naše duše se se svou jemností a subtilností stane vlastní konzistencí stejnorodá tímto říším.

To znamená, že po naší smrti se pro nás stanou tyto říše absolutně stejně hmatatelnou a vnímatelnou realitou, jako ji známe zde na zemi. A proto se svět námi samými vytvořených citových a myšlenkových forem stane zcela reálným prostředím, do kterého vstoupíme a které nás plně pohltí. Stane se nám realitou, kde budeme muset žít a kde budeme prožívat buď štěstí a radost, nebo neštěstí a bolest. A to přesně podle druhu toho, co jsme na zemi svými city a myšlenkami každodenně formovali A tak se pro jedny stane posmrtný vstup do jejich říší citových a myšlenkových forem požehnáním, zatímco pro druhé se naopak stane prokletím.

Lidé by si konečně měli hluboko uvědomit, že po jejich smrti je čeká jedině taková realita, jakou každodenně vytvářeli a formovali svými city a myšlenkami. Proto nebudou moci reptat, v jakém postavení se tam ocitnou, jaké budou jejich sociální poměry, jaký bude jejich zdravotní stav a celková vitalita, jak se k ním bude chovat jejich okolí, jak se jim bude dařit a jakou kvalitu bytí budou prožívat. To všechno si totiž oni sami jasně určili předešlou kvalitou, nebo nekvalitou svého cítění a myšlení, když ještě žili na zemi.

Z těchto skutečností pak zcela logicky vyplývá, že pokud chce člověk prožívat harmonii, a je úplně jedno, jestli už tady na zemi, nebo po odchodu z ní, měl by rozhodně dbát na kvalitu svých citů a myšlenek. Měl by dbát, aby všechny jeho city a myšlenky byly dobré, čisté, spravedlivé, čestné a ušlechtilé. Tímto způsobem bude totiž automaticky, jako neomezený vládce, v určitém smyslu podobný velkému Tvůrci, formovat své dvě vlastní obrovské říše citových a myšlenkových forem do podoby dobra, čistoty, spravedlnosti a ušlechtilosti. A tam pak odejde po své smrti.

Avšak city a myšlenky takovéhoto pozitivního druhu budou mít nesmírně pozitivní vliv už také na jeho pozemské bytí. Neboť ve skutečnosti i naše současné pozemské bytí a náš další osud v něm se už tu a právě v této chvíli formuje do podoby toho, jakého druhu a jaké kvality jsou naše city a myšlenky, které dennodenně vytváříme. Neboť prostřednictvím svých citů a myšlenek nejsme jen vládci dvou záhrobních říší, ale také vládci a správci našeho osudu zde na zemi! Také ten se formuje a utváří jedině ve vztahu ke kvalitě, jakož i nekvalitě našich citů a myšlenek, kterým dáváme každodenně vznikat a kterými se ustavičně zabýváme.

Jací jsou však lidé v toto směru lhostejní! Jací jsou v tomto směru nevědomí! Jací jsou v těchto zásadních věcech nesmírně mělcí a povrchní! Jak neuvěřitelně podceňují to, co má pro celé jejich bytí rozhodující význam! A jak se jim to všechno nakonec velmi trpce vymstí! A to nejen po jejich fyzické smrti, ale už také tady na zemi! A jak málo dbají, nebo spíše vůbec nedbají o čistou svého citového chtění, jakož i o čistou svého chtění myšlenkového.

Neznalost zákona však neomlouvá! Lidí nijak neomlouvá jejich fatální nevědomost a má na nich těžký dopad nejen po smrti, ale už také v jejich životě na zemi.

Abychom udělali alespoň částečnou a elementární osvětu v tomto směru, ukažme si podrobněji, jak tyto věci fungují. A podívejme se nejprve na lidské citové chtění.

Našim univerzem proudí základní, božská síla. Můžeme ji nazvat také silou neutrální, protože není ani dobrá, ani špatná. A člověk se s ní dostává do kontaktu právě svým citovým chtěním. Každé naše silné citové hnutí, nebo citové chtění je totiž klíčem, kterým odemykáme přístup k základní, živé síle, proudící univerzem.

To znamená, že pokud něco chceme, přestože si to možná ani vědomě neuvědomujeme, už toto naše prvotní citové chtění, aniž by ještě vůbec došlo k mozku a zformovalo se do konkrétní myšlenky - právě tento prvotní poryv našeho citového chtění je tím, co nachází spojení s živou, základní silou. Tímto způsobem získává člověk svou citově formotvornou schopnost a stává se tvůrcem. Neboť základní, živá síla, která se okamžitě vlévá do každého jeho citového chtění, mu dává schopnost plodit a vytvářet živé citové formy, přesně odpovídající druhu jeho citového chtění

Celé si to můžeme představit tak, že každým aktem svého citového chtění zplodíme v jemném, ale reálném světě citových forem dítě, čili živou citovou formu. Ta žije v naší blízkosti a je přesně taková a chová se přesně tak, jakého druhu bylo naše citové chtění. Buď je to tedy citová forma špatná a pak se chová stejně, jako špatné a nevychované dítě, čili nízko, negativně, nebo vulgárně. Nebo je to pak dobrá citová forma a chová se jako dobré dítě, čili laskavě, nezištně a pozitivně.

Toto je tedy způsob, jakým každodenně, aniž bychom si to uvědomovali, formujeme a zalidňujeme vlastní, obrovskou říši citových forem, která se pro nás stane skutečnou realitou po naší fyzické smrti, a která nesmírně zásadním způsobem ovlivňuje náš osud již během pozemského života.

No a stejným způsobem to funguje také u našeho myšlení a vytváření myšlenkových forem. Zde je však třeba vědět, že naše myšlenky nemají schopnost napájet se na živou, základní sílu, proudící univerzem, takže na rozdíl od citových forem nejsou živé. Ale i přesto mají myšlenky svou sílu a vytvářející celou říši myšlenkových forem, která pak svým charakterem zásadním způsobem ovlivňuje celé naše bytí po fyzické smrti. Ale samozřejmě, také během pozemského života.

Při poznání všech těchto skrytých, ale nesmírně zásadních skutečností nezbývá nic jiného, než zvolat: Člověče, udržuj čistým a ušlechtilým krb svého citového chtění! Člověče, udržuj čistým a ušlechtilým také krb svého myšlenkového chtění! Člověče, udržuj čistým a ušlechtilým celý svůj vnitřní život, abys nepřišel do neštěstí! Aby si nepřišel do neštěstí po své fyzické smrti a aby tě neštěstí nakonec nemuselo dostihnout, tísnit a bít už také v tomto tvém současném pozemském životě.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

18.06.2019 18:26:43 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se