« Úvod | Odhalení pravdy! Franc... »

Odhalení tajemství pravého života a pravé modlitby


To, co lidé dosud považovali za modlitbu, byly jen nutné předstupně pravé modlitby, která spočívá v něčem, k čemu jsme zatím ještě nedospěli. V něčem, co tu na zemi vůbec neexistuje a k čemu snad dozrálo jen pár jednotlivců.


Pravá modlitba totiž není cosi, co je odděleno od života. Cosi, na co si najdeme čas, abychom to praktikovali v nějakém chrámu, nebo doma. Tím samozřejmě nemá být řečeno, že takový druh modlení nemá svůj význam a není nutný, ale je třeba zdůraznit, že to ještě není skutečná modlitba.

Skutečná modlitba je totiž modlitba, uskutečněná životem samotným! Pravá modlitba je život sám, jako souvislá řetěz jednotlivých činů našeho každodenního života. Je to radostné, tvůrčí a čisté jednání s pohledem upřeným vzhůru, s vědomým úcty k Nejvyššímu. Neboť jen jemu ke cti mají sloužit všechny jednotlivé činy, které konáme v naší každodennosti.

A uctívat ho můžeme jedině tak, že všechno naše jednání, všechny naše činy, ale i všechny naše myšlenky, které jsou v podstatě také činy v jemnější rovině bytí, že všechno toto se bude vždy pohybovat pouze v rámci Vůle Nejvyššího. Jedině tím to bude bohulibé. Jedině tehdy to budou činy, sloužící Nejvyššímu ke cti. Jedině tehdy se to stane radostnou a pravou modlitbou činu.

Vše, co tímto způsobem člověk vykoná, vše, co tímto způsobem vysloví a na co takovýmto způsobem myslí se stává pravou modlitbou činu, zachvívajícího se v rámci hranic, určených Vůlí Nejvyššího.

Avšak základním předpokladem toho, aby se mohl člověk modlit takovýmto pravým způsobem je poznání Vůle Nejvyššího. Poznání hranic, které nám ve stvoření vymezuje. A tyto hranice správného lidského jednání nám byly jasně vytyčeny Desaterem přikázání, jakož také učením Ježíše Krista.

Žel, je neblahou vlastností lidí přizpůsobovat si vše ke svému vlastnímu obrazu. Přesněji řečeno, ke své vlastní pohodlnosti. A proto bylo během staletí rušivě zasahováno také do původního učení Ježíše Krista v rámci jeho výkladu. To mělo za následek jeho zastření a zamlžení až do takové míry, že ztratilo schopnost vést lidi nahoru tím, že jim čistým způsobem tlumočí Vůli Nejvyššího. Vůli Nejvyššího, v níž hranicích se mají pohybovat všechny city, slova a myšlenky lidí, čímž se stanou pravou, svěží a živě zformovanou modlitbou. Modlitbou činu ve formě celého našeho jednání, nerozlučně spojenou se životem samotným.

K tomu je ale nezbytné poznání Vůle Páně, a tedy hranic, které nám lidem jasně vymezuje, abychom se právě jejich respektováním stali skutečně lidmi.

A protože tato Vůle byla vinou lidí v rámci učení Ježíše Krista a výkladu jeho slov zakalená, musel být zásadní ukazatel správné cesty bytí nanovo vytyčen. Musely být opět jasně a srozumitelně vytyčeny hranice Vůle Nejvyššího, aby se jednání lidí, pohybující se v jejich rámci, mohlo stát pravou modlitbou.

A proto každý, kdo opravdu chce, má možnost najít čisté poznání Vůle Páně v díle "Ve Světle Pravdy". V díle, které ji lidem zprostředkovává v nepokřivené podobě. Ve skutečnosti však nejde o nic jiného, jen o to, co již jednou řekl Ježíš. Je to jenom zbaveno všech lidských nánosů a zkreslení.

Je věcí každého jednotlivého člověka, aby tyto skutečnosti sám prozkoumal. Informování se u druhých a zavržení tohoto zdroje bez vlastního zkoumání je tou nejtragičtější chybou, jakou může člověk udělat. A to proto, že se při svém hodnocení a odmítnutí spoléhal na jiných. Každý ale musí zkoumat sám, protože každý ponese odpovědnost pouze sám za sebe. Odpovědnost za vlastní bytí a za cestu, kterou jím půjde.

A buď půjde cestou poznání Vůle Páně a do jejího rámce vtěsná všechno své jednání a myšlení, aby tímto způsobem žil pravou modlitbu radostného činu, nebo se ze setrvačnosti, z tradice, nebo jednoduše z lenosti myslet rozhodne jít cestou lidmi pokřivené Vůle Páně, která ho nepovede k výšinám, ale do slepé uličky.

O materialistech a ateistech zde mluveno být nemá, protože ti se již rozhodli jít svou cestou se všemi důsledky, které jim to přinese.

Celá věc je však nesmírně vážná proto, že nastává čas, kdy každý z nás musí učinit zásadní životní rozhodnutí, kam bude směřovat loď svého bytí. Musí se rozhodnout, zda ji bude směřovat nahoru, k trvalému štěstí, radosti a míru, nebo naopak dolů, do noci hrůzy. A to už žel, bez možnosti opětovné změny směru.

A tak proto právě dnes stojí každý z lidí před rozhodujícím milníkem svého bytí. Buď konečně dozraje k pravé modlitbě, uskutečňované radostným a čistým jednáním ve svém každodenním životě, pohybujícím se v rámci hranic, vymezených Vůlí Nejvyššího, nebo ve své neochotě vážně zkoumat tyto životně důležité skutečnosti bude pokračovat cestou lidmi zkreslené a pokřivené Vůle Nejvyššího, která ho nepovede k výšinám.

První cesta je cestou dne a druhá cesta je cestou noci. První cesta je cestou Světla a druhá cesta je cestou temnoty. První cesta je cestou radosti a druhá cesta je cestou bolesti. První cesta je cestou života a druhá cesta je cestou smrti. První cesta je cestou věčného bytí a druhá cesta je cestou věčného zavržení.

Čas dozrál a ty, člověče, si musíš vybrat! Zvaž proto dobře, a hlavně samostatně, co si vybereš, protože jedině ty sám budeš podroben své volbě a z ní vyplývajícímu osudu, který si tak pro sebe připravíš.

A pamatuj člověče, že také tvůj nezájem o všechny tyto věci je již tvým výběrem a tvou volbou, jejíž důsledky poneseš.

Nicméně vy, lidé otevření duchem, poznejte pravou cestu vzhůru a odhodlaně po ní vykročte. Kráčejte po ní prostřednictvím vašeho každodenního jednání v souladu s Vůlí Nejvyššího, abyste tímto způsobem, to jest v pravé modlitbě radostného činu, mohli dojít nakonec až tam, k zlatým branám království nebeského.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

11.06.2019 18:23:49 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se