« Úvod | Lidé! Odkud pocházejí ... »

O třech posvátných dnech v roce


Lidé vědí o mnoha druzích energií, které existují v našem univerzu, nebo jím proudí. Z těch nejhmatatelnějších je to třeba elektrická energie, nebo atomová energie. Ale existují také energie jemnějšího druhu. Mezi ně patří například známá možnost načerpat léčivou sílu ze stromů, když je obejmeme a poprosíme. Ale k tomuto druhu léčivých energií můžeme v podstatě přiřadit jakýkoliv pobyt v přírodě, protože příroda má na nás obecně velmi osvěžující a regenerační účinky. Existují také energie, využívané různými léčiteli za účelem zlepšení zdravotního stavu, a takto by se dalo ještě pokračovat.

Žel, lidé však obecně vůbec nic nevědí o každoročním přílivu těch nejvznešenějších energií Světla, ke kterým dochází ve třech posvátných dnech v roce. A protože o nich nic nevědí, nemohou se jim ani otevřít a tím pádem ani přijmout jejich blahodárné posílení. Tak ale přicházejí o to nejvyšší požehnání, jakého by se jim mohlo dostat.

Dokonce také nejrozličnější duchovní a esoterické kruhy jsou v tom až nepochopitelně nevědomé. Avšak příroda ve své přirozené inteligenci o přílivu těchto nejvznešenějších energií ví a odpovídajícím způsobem na ně reaguje. Vítr najednou utichne, nastane bezvětří, nebo povívá jen velmi slaboučký vánek. A vše jakoby zkamení v tichém úžasu a v úcty plné bázni před posvátnými silami, proudícími ve zmíněných třech dnech z výšin Světla.

Kdo nevěří ničemu z toho, o čem zde byla řeč, ať zkusí udělat vlastní, osobní pozorování chování přírody v těchto dnech. Pokud bude dostatečně vnímavý, určitě vycítí kolem desáté hodiny ranní v každém ze zmíněných tří dnů něco výjimečného. Něco, čímž se pozemský přírodní svět svým vlastním způsobem sklání před posvátným děním, přinášejícím na Zemi nejvznešenější energie Světla.

Svět přírody tedy o těchto věcech ví, ale je skutečně nejvyšší čas, aby se také lidé konečně vzpamatovali. Aby se také oni stali schopnými ve třech posvátných dnech v roce v bázni a v hluboké úctě před Stvořitelem otevřít doširoka brány své duše. Aby tak mohli také oni vrchovatě načerpat ze síly Světla, proudící v těchto dnech stvořením.

O jaké dny konkrétně jde? První z nich se nachází v období Vánoc a je to 29. prosinec.

V tento den se v nejvyšších výšinách stvoření otevírají zlaté hradní brány, aby se mohla dolů, do všech světů vylít požehnaná energie Boží Lásky, aby ve všem stávajícím podpořila a posílila lásku, jako jeden z nejvyšších principů bytí.

29. prosince k nám tedy proudí z Výšin nejvznešenější síla Lásky a každý, kdo o tom ví, může v tento den s pokorou a bázní otevřít své nitro a vrchovatou měrou načerpat její posilující a osvěžující proudy.

A bylo to právě v tento posvátný den, kdy se ve fyzickém těle Ježíše Nazaretského zrodila Láska Boží na Zemi. Stalo se to tedy přesně v den proudění Lásky z Výšin, protože jinak to přece ani v případě Vyslance Lásky Ježíše být nemohlo.

Náš svět slaví přibližně v tomto období Vánoce, a není možné si nevšimnout, že právě období Vánoc je zvláštním obdobím v roce, kdy jsme jiní. Kdy všude vládne neopakovatelná atmosféra a v každém z nás se dostává do popředí jeho lepší stránka. Je tomu tak proto, že lidé bez toho, že by něco tušili, se dostávají do bezprostředního vyzařování energie Lásky Páně, která v nich stimuluje lásku. Právě proto má období Vánoc takovou zvláštní atmosféru a proto jsou lidé mnohem lepší a laskavější, než jindy. Ale protože si žel z tohoto proudění Lásky nedokáží pro sebe načerpat dosyta a vědomě, všechno to krásné se po Vánocích vytratí, a oni zase upadnou do svého standardního sobectví a nelaskavosti vůči jiným,

Druhým ze zmíněných tří dnů je 30. květen. Když jsme mluvili o třech posvátných dnech v roce, tak právě tento je z nich snad tím nejposvátnějším. Jde totiž o den, ve kterém proudí z Výšin síla Páně, potřebná k opětovnému obnovení fungování stvoření.

V tento posvátný den posílá Stvořitel svou sílu všemu existujícímu, aby mohlo dále trvat. Je to den vylévání síly Ducha do stvoření. Je to den, kdy jsou otevřeny všechny nebeské brány, a právě tento den byl dnem, ve kterém vystoupil Syn Boží po čtyřiceti dnech od svého vzkříšení na nebesa. Právě na tento den totiž Kristus po svém zmrtvýchvstání čekal, aby mohl bez překážek a přes všechny otevřené nebeské brány vystoupit až ke svému Otci.

A pokud budeme počítat od třicátého května směrem dozadu, můžeme také zjistit, kdy přesně byl Kristus ukřižován. Víme totiž, že na třetí den stal zmrtvých a po čtyřiceti dnech od svého zmrtvýchvstání vystoupil ke svému Otci. Dohromady je to tedy 43 dní, což směrem dozadu vychází na 18. dubna. Toto je tedy přesný den Ježíšovy smrti a křesťanské církve přibližně v tomto období skutečně oslavují Velikonoční svátky.

Posvátným je den 30 květen, ve kterém Stvořitel každoročně obnovuje trvání svého stvoření. Každý, kdo o něm ví, může vědomě otevřít svou duši a přijmout vznešenou sílu Ducha, potřebnou k dalšímu radostnému, pokornému a úcty plnému tvoření v našem stvoření. Je to den, ve kterém můžeme tak, jako kdysi Ježíšovi učedníci, přijmout proudění síly Ducha Svatého, protože to, co je v této souvislosti popisováno v evangeliích nebyl jev ojedinělý, ale šlo o děj, opakující se každoročně právě 30. května. Jde tedy o známé svatodušní svátky, oslavované každoročně v křesťanství.

Kdo ale o tomto dni neví, nebo se nedokáže správně v pokoře otevřít, nic nepřijme. Jeho osobní namáhání a tvoření bude pak již jen čistě lidské, bez požehnání nejvznešenější síly Páně, protože jedině ona je schopna dát nejen práci lidských rukou, ale také celému našemu bytí úplně jiný, daleko vyšší rozměr. Rozměr ducha, protože jde o sílu Ducha! Rozměr ducha, který dnešnímu lidstvu chybí a proto je bezduché! A proto je bezduchým a prázdným také jeho tvoření! Bezduchá jsou proto lidská díla a bezduchým je také svět, ve kterém žijeme. To je přece jasně viditelné každému vnímavému člověku téměř na každém kroku.

No a posledním ze tří posvátných dní v roce je 7. září. Tehdy proudí z Výšin nejvznešenější energie Boží Čistoty, která posiluje, podporuje a stimuluje vše, co je čisté a co k čistotě usiluje.

Stvořitel je totiž tou nejvznešenější Čistotou. A každá bytost, která chce žít a přežít v jeho stvoření, každá bytost, která chce kráčet do blízkosti Páně, do jeho království nebeského, musí jít cestou čistoty. Cestou čistoty srdce, cestou čistoty citů, cestou čistoty mysli a cestou čistoty celého bytí. A proto v den nejsvětější Čistoty proudí z Výšin síla, aby lidi podpořila a posílila v jejich snažení. Aby se nakonec, v neposkvrněném, bělostném rouše, očištěném od každé nečistoty, mohli povznést do Výšin a žít navěky v blahodárné blízkosti nejsvětější Čistoty Páně.

Neušlechtilost, nečistota a nemravnost nemají co hledat před tváří Nejvyššího! A jednou nadejde doba, kdy nebudou mít co hledat ani v tomto stvoření, ani na této zemi! Ta doba se blíží a proto temnota rozesela všude kolem nás v neslýchané míře otrávené semena nemravnosti, aby ještě v poslední chvíli právě nečistotou a nemravností otrávila duše mnohých a strhla je do hlubin zatracení.

Proto věz člověče, že v den Čistoty, 7. září k tobě proudí síla Boží Čistoty, aby tě posílila ve tvém úsilí o čistou. Neboť jedině její dosažení ve všem co činíš, co cítíš a na co myslíš ti může přinést pravé štěstí a pravý mír na zemi. A nejen na zemi, ale také po odchodu z ní.

Třikrát za rok tedy proudí shora požehnání Páně! A to ve formě energie Lásky, energie Čistoty a energie Ducha, obnovující další trvání stvoření.

Třikrát za rok se člověk může vnitřně otevřít přílivu nejvznešenějších sil, jaké v tomto stvoření existují a naplnit si jejich požehnáním svou duši až po okraj.

Ale protože lidé jsou zaměřeni pouze na uspokojování svých materiálních potřeb a vydělávání peněz, nic o těchto věcech nevědí. A proto všechno bohatství požehnání projde kolem nich bez užitku. A proto v proudící hojnosti Světla zůstávají prázdní. Jejich duše zůstávají hladové a žíznivé a jejich vnitřek prázdný a nenaplněný. A tuto svou vnitřní prázdnotu se pak s ještě větším úsilím snaží překrýt leskem věcí hmotných a materiálním užíváním si. To však je cesta do pekla, vzdáleného od jakéhokoliv Světla.

A i když většina kráčí svorně do pekel, ty člověče se zastav! Uvažuj a prohlédni! Pochop přece, že pravé štěstí nikdy nepřichází zdola, čili z hmoty, ale vždy jen shora, z vysokých úrovní Světla, kde věčně plane oheň Lásky, Čistoty a Spravedlnosti. O tyto hodnoty usiluj a jejich proudům Shora se otevírej! A budeš šťastný! A tvůj život bude naplněn a požehnán.


http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
25.12.2018 17:01:20 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se