« Úvod | Značně kritický pohled... »

Vyznání budoucích obyvatel Země (těch, kteří přežijí velkou očistu)

Děkujeme, že můžeme už tady na Zemi, tak nesmírně vzdálené od Stvořitele všeho, svým každodenním bytím nepřetržitě uctívat jeho nesmírnou velebnost. Děkujeme, že můžeme každé své myšlence, každému svému pohybu, každému svému činu a každému svému nádechu vnitřně, ve svém vědomí, propůjčit rozměr uctívání Páně. Děkujeme, že můžeme prostřednictvím svých radostných činů zpívat velký oslavný chorál ke cti Jediného a Nejvznešenějšího.

Děkujeme, že jsme tímto způsobem schopni žít životem trvalé modlitby. Modlitby trvalého uctívání Páně absolutně vším, co činíme a čím jsme. Trvalé modlitby, na kterou jsme svým zásadním vědomým vnitřním rozhodnutím povýšili absolutně všechno, co prožíváme.

Naše bytí se tak proměnilo modlitbu! V modlitbu uctívání Páně, která v nás plane neustále, jako jasný plamen svíce v podobě toho, co právě konáme. V podobě práce, když pracujeme, v podobě radosti, když se radujeme, v podobě odpočinku, když odpočíváme, v podobě chůze, když jdeme, nebo v podobě lásky, když milujeme.

A tak jsme k modlitbě, která se do té doby zvedala k Pánu z našich rtů a z našich srdcí připojili modlitbu úplně jinou a novou. Je jí celé naše bytí, které se stalo zosobněním modlitby samotné. Neboť modlitba, to už není cosi mimo nás, ale jsme to my samotní!

A proto když ráno vstáváme, už se nemodlíme, jak bylo zažité, abychom se potom ponořili do každodenního života. Nyní, když vstaneme, prostřednictvím každodenního života se ponoříme do modlitby! Do nepřetržitého uctívání Páně všemi radostnými činy toho dne, které vykonáme. Oni jsou naší modlitbou! My sami a celé naše bytí je modlitbou!

Ale ne jen tím velebíme Pána! Uctíváme ho také svou bolestí a strastmi, které musíme ještě prožívat. Přicházejí k nám totiž v účincích jeho neomylné Spravedlnosti. No a my, rozpoznávajíc ve svých strastech a ve svém utrpení účinky této velké Spravedlnosti, je pokorně přijímáme. Neprotivíme se jim, neodmítáme je, nenadáváme na ně, ani si nestěžujeme.

Svým pokorným a odhodlaným přijímáním vlastních strastí tak uctíváme dokonalou Spravedlnost Nejvyššího, která se vůči nám takto projevuje. Avšak uctíváním projevů této Spravedlnosti uctíváme Tvůrce samotného! Uctíváme jeho všemoudrost, dokonalost a moc!

A tak se nejen naše radostné činy stávají našim nepřetržitým uctíváním Páně, ale stává se jím také naše bolest a naše strasti.

A tohoto všeho je možné dosáhnout jednoduchým, ale zásadním posunem ve svém vědomí! Zásadním posunem ve vědomí, kterým odsuneme stranou všechny naše dosavadní priority jednání, ať už vlastní prospěch, prospěch své rodiny, peníze, kariéru, majetky, moc, slávu a podobně, a nahradíme je prioritou jedinou a nejvyšší. Prioritou uctívání velikosti a vznešenosti Páně vším co činíme, myslíme a čím jsme, aby se tak celá naše existence proměnila v jedinou modlitbu chvály Nejvyššího. Abychom tak už tady na Zemi mohli žít podobní andělům v nebi, kteří ho právě takto neustále oslavují.

Pane, tobě patří naše bytí se vším, čím jsme a co činíme! Ať ti je sláva! Ať ti je chvála na věky věků!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

24.07.2018 18:36:33 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se