« Úvod | Značně kritický pohled... »

Důvěřujte Bohu!

Tomu, kdo ve svém životě důvěřuje Nejvyššímu, toho i On sám poctí svojí důvěrou! Toho poctí takovými projevy důvěry, které mu doslova až zázračným způsobem urovnají jeho cesty. I v dnešní době je totiž možné, aby se děly zázraky. Zázraky, o kterých racionální člověk současnosti ani netuší, které vůbec nepovažuje za možné, ba kterým se ve své materialistické nedůvěře v existenci Stvořitele pouze vysmívá. Vysmívá se jim však proto, že nikdy nedůvěřoval Bohu a proto nikdy ve svém životě, ani v té nejmenší míře nepocítil zázračný projev jeho důvěry.

Mít důvěru v Boha? Co to znamená? Znamená to, že Nejvyšší, jeho Vůle a jeho Zákony se stanou středobodem lidského života. Že se člověk snaží poznávat tuto Vůli a tyto Zákony, že se snaží podle nich žít a že se ze všech svých sil snaží, aby to, co myslí, cítí, mluví a jedná bylo vždy pouze v souladu s nimi.

Důvěra člověka ve Stvořitele se tedy projevuje důvěrou v jeho Vůli a v jeho Zákony, kterým v důvěře a s důvěrou podřídí celý svůj život.

Většině lidí tohoto světa však chybí skutečná, hluboká a pravá důvěra ve Stvořitele. Většina lidí tohoto světa totiž důvěřuje především sobě samým. Důvěřuje síle svého těla a síle svého rozumu. Důvěřuje vědě, technice, lidským poznatkům a lidské moudrosti. Lidé jsou přesvědčeni o tom, že jedině jejich vlastní mínění je pro ně nejdůležitějším a proto při svém rozhodování v různých životních situacích berou na zřetel jedině svou vlastní vůli. Jedině to, co oni sami chtějí. Toto je pro ně tím nejpodstatnějším.

A existuje mnoho příkladů lidí, kteří právě takovým stylem života dosáhli a dokázali, z hlediska čistě lidských kritérií velmi mnoho. Pouze svým vlastním úsilím se dokázali stát bohatými, váženými, slavnými, nebo uznávanými. Stali se celebritami, o kterých se píše a mluví, a jejichž životní příběh se dává za vzor ostatním jako příklad toho, co vše je možné dosáhnout prostřednictvím vlastního úsilí. A to vše v podstatě bez Boha a bez důvěry v Něho. Velké věci se tedy dají dokázat i čistě vlastními silami.

A přece, při pohledu shora jeví se ubohým každý člověk a všechno jeho úsilí i všechno jeho dílo vytvořené bez důvěry v Nejvyššího. Člověk se jeví jako osihotený, opuštěný a ubohý, protože nemá spojení s Nejvyšším a jeho díla, na které je tak pyšný se jeví prázdné, duté a nedokonalé, protože se v nich neskrývá požehnání Nejvyššího.

Ano, ubohým je člověk bez Boha a ubohými, ba až směšnými jsou všechny jeho díla, vytvořené bez Božího požehnání. Právě proto prožívá většina lidí dneška nenaplněný život a jejich díla i práce je nemohou uspokojit. Proto permanentně a v pravidelných cyklech postihuje úpadek a zhroucení vše, co vytvořili. Proto padají a zanikají společenské systémy, které nahrazují společenské systémy jiné, aby opět tyto začali kolabovat a nakonec se zhroutily, protože jejich budovatelům a tvůrcům chyběla důvěra v Boha. Důvěra v jeho Vůli a v jeho Zákony, jejichž znalost a dodržování jako to jediné na světě může dát trvalost dílům lidským a přinést štěstí a mír do jejich životů.

Důvěra v Nejvyššího! Přesně v té míře, v jaké ji je člověk schopen vůči Nejvyššímu projevit, přesně v téže míře je jí Nejvyšším poctěn i on sám. Míru důvěry člověka ve Stvořitele totiž Stvořitel oplácí stejnou měrou důvěry vůči člověku. Přesně v takové míře proudí k němu shora síla, podpora a pomoc Nejvyššího, které mu urovnávají jeho životní cesty. No a ta nejvyšší míra důvěry člověka ve Stvořitele, jaké je jen lidská bytost schopná mu může přinést takovou vysokou míru síly, podpory a pomoci, která se rovná zázrakům.

Ať by se tedy člověk ocitl kdekoli, v jakýchkoli těžkých, ba až neřešitelných situacích, vždycky najde nějaké řešení a vždy nakonec vyvázne úspěšně ze všeho, pokud má pravou důvěru v Boha! Před takovým člověkem se rozestoupí moře, aby mohl projít na druhý břeh. Dostane se mu potravy, aby nezemřel hlady, když bude procházet pouští. Vytryskne mu voda z holé skály, aby jí mohl uhasit svou žízeň. Bude mít dostatek prostředků na důstojný život i v dnešní době, v níž mnozí bojují doslova o holé přežití.

Kdysi dávno mohl židovský národ zvítězit nad ostatními, mnohem mocnějšími národy ne proto, že by byl početnější než oni, ne proto, že by byl silnější než oni, ani ne proto, že by byl bohatší než oni, ale jedině proto, že důvěřoval Hospodinu.

I kdyby tedy člověk neměl tak pevné zdraví jako jiní, i kdyby neměl takovou fyzickou sílu jako jiní, i kdyby neměl takové schopnosti jako jiní, i kdyby neměl řadu dalších výhod a předpokladů, jak mají jiní stačí, když bude mít pevnou, opravdu pevnou důvěru v Nejvyššího. Pak totiž, právě prostřednictvím ní získá mnohem více, než všichni ostatní. Neboť bude k němu proudit síla, pomoc a požehnání z Výšin, které mu prorazí cestu ve spleti života a ukáže mu východisko z těžkých situací, ze kterých by se ti ostatní svými vlastními silami nikdy nedostali.

Pevnost důvěry člověka ve Stvořitele mu totiž dává do ruky meč vítězství! Vítězství a zdar i v těch najspletitejších životních situacích, v nichž musí ztroskotat každý, kdo věří pouze sobě samému a svým vlastním silám.

A takto žel jednou ztroskotá, ba musí jednou nutně ztroskotat celá lidská civilizace, v níž není žádné důvěry v Nejvyššího. Neboť další budoucnost tohoto světa, další budoucnost této civilizace a budoucnost každého jednotlivce je skrytá, ba je podmíněna pravou důvěrou ve Stvořitele. A všechno, v čem této důvěry není se musí zhroutit! Musí zaniknout, aby uvolnilo cestu novému věku. Novému věku důvěry lidí v Boha! Učme se jí a nabývejme ji, neboť jedině prostřednictvím ní bude vůbec možné přežít.

Avšak ten, kdo důvěřuje Pánu, ten se nemusí bát ani své vlastní smrti, protože jí pro něj nic nekončí. Právě naopak! Začíná! Smrtí končí vše pouze pro ty, kteří věřili sami sobě. Kteří věřili pravdám a moudrosti tohoto materialistického světa, protože jejich hmotný svět se jim fyzickou smrtí definitivně zhroutí.

Útočištěm silných je jejich síla, útočištěm rozumově bystrých je jejich rozumová bystrost, útočištěm řečově zdatných je jejich obratný jazyk, útočištěm bohatých jejich bohatství, útočištěm vlivných jejich vliv, avšak útočištěm každého prostého a jednoduchého člověka se může stát Pán. Důvěra v Pána, která nakonec vysoce překoná i sílu silných, i rozum rozumných, i bohatství bohatých i vliv vlivných.

Důvěra v Pána je totiž více než všechno ostatní a je plně dostupná absolutně každému. Prostřednictvím své silné důvěry v Boha se může stát každý člověk velkým, avšak bez důvěry v Něho nese v sobě pečeť malosti vše, co tento svět považuje za velké. Proto jsme byli upozorněni na to, že první budou posledními a poslední prvními. Tato slova již nejsou otázkou budoucnosti, ale přítomnosti, která brzy ukáže, že jen to, na čem spočívá požehnání Nejvyššího je opravdu velké a představuje skutečnou, trvalou hodnotu. Všechno ostatní padne!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
12.08.2014 15:37:45 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se